Navigace

Obsah

Historie obce

Historický vývoj obce

Souvislé osídlování Dlouhé Lhoty spadá do období po roce 1300 – první písemná zmínka je z roku 1336. V roce 1356 byla obec přejmenována na Nová Lhota a v roce 1364 na Bavorova Lhota podle Bavora ze Strakonic, který zde založil kostel. Původní název obce Dlouhá Lhota bylo vráceno v roce 1654, kdy na Příbramsku a Dobříšsku dochází k další kolonizaci území, vyvolané pravděpodobně rozvojem báňského podnikání.

Výraznější rozvoj Dlouhé Lhoty nastává v druhé polovině 18. a začátkem 19. století, kdy dosahuje téměř 600 obyvatel. Od roku 1850 počet obyvatel postupně klesá až na dnešních 320 obyvatel. Vliv na pokles obyvatelstva měl rozvoj báňského a těžebního průmyslu v blízké Příbrami. Hlavním zaměstnáním bylo ve středověku zemědělství, obec však proslula pálením kolomazi, kterou zásobovala široké okolí.

Historická mapa z období 1839 

Historická mapa obce z období 1839

První škola byla založena roku 1822. Stávala proti kostelu (dnes obytný dům). Do té doby chodily děti do školy do Svatého Pole a také bylo vyučováno v jedné najaté místnosti v obytném stavení.Roku 1889 byla vystavěna nová dvoutřídní škola. Od roku 1975 se již zde nevyučuje. Dle tehdejšího nařízení byly některé vesnické školy zrušeny. Děti dojíždějí do Dobříše nebo Příbrami.

Hasičský sbor byl založen roku 1893. Prošel různými změnami. Z novodobé historie nutno připomenout:
28.října 1982 byla zahájena výstavba nové požární zbrojnice.
Přesně na den, za dva roky 28.října 1984 byla stavba předána do užívání. Toto dílo bylo postaveno lhoteckými hasiči bez nároku na finanční odměnu – zdarma.

Od roku 1980 patřila obec pod Místní národní výbor Drásov (Dlouhá Lhota byla částí obce Drásov). V roce 1990 se obec osamostatnila a byl vytvořen samostatný Obecní úřad Dlouhá Lhota.

Z kulturně – historických památek se dochovaly:

  • kostel sv. Jana Evangelisty ( původně sv. Jana Nepomuckého), gotiký ze 14.století. V 16. a 18. století a kolem roku 1800 upravovaný, roku 1897 byl pronikavě obnoven a upraven. V kostele jsou znakové náhrobníky z roku 1545 a 1673
  • hřbitovní zeďna oválném půdorysu, prolomena barokní branou
  • barokní márnice na hřbitově
  • zámekz doby kolem roku 1800, postavený na místě původní tvrze, nověji upravovaný
  • socha sv. Jana Nepomuckého z druhé poloviny 18.století

Historický půdorys zástavby z minulého století se dochoval v centrální části kolem rozsáhlé obdélníkové návsi, na které byl situován kostel a čtyři vodní plochy. Náves byla pak zastavěna několika obytnými objekty, školou a hasičskou zbrojnicí s Obecní úřadem. Výrazná je vzrostlá zeleň obklopující především vodní plochy a uliční síť. Zástavbu podél návsi tvoří domkářská výstavba a zemědělské usedlosti. Dominantou zůstává kostel a areál zámku, situovaný na jihozápadní okraji návsi. Na zámek navazuje rozlehlý areál parku.

Zástavba Dlouhé Lhoty je pestrá a tvoří ji všechny formy typické pro současné venkovské osídlení. Celé katastrální území obce má rozlohu 760 ha a jeho součástí je v severozápadní části sportovní letiště.

Výpis z kroniky

Panství Dlouhá Lhota patřilo staropanskému rodu Bechyně z Lažan, kteří se původně psali ze Seidlitz a byli usedlí ve Slezsku. Znak jejich byl tři kapři červení ve stříbrném poli.

Praotec rodu tohoto byl Jindřich Lefl z Lažan (ze Seidlitz). Byl roku 1403 komorníkem krále Václava IV., u něhož ve velké milosti byl a proto se stal hejtmanem knížete Vratislavského.

Držel roku 1410 Krakovec, r.1414 Náchod a téhož roku vyměnil tento za Bechyni. Od syna jeho Jana řečeného Bechyňka (zemřel před rokem 1467), pocházejí dvě větve založené jeho syny. První.větev Bernartická od Burjana a druhá větev Pičínská od Oldřicha, který koupil Pičín od Petra Kořenského z Terešova. Z četných synů Oldřicha byl Mikuláš pánem na Dlouhé Lhotě ( roku 1515), na Běšinech (roku 1524) a koupil roku 1543 i Libčice. Pravnuk Mikuláše, Mikuláš starší (zemřel roku 1646), prodal pak roku 1630 Dlouhou Lhotu Juditě Bechyňové, manželce Jiříka, který byl s Mikulášem příbuzný. Po smrti Judity Bechyňové z Lažan roku 1656 zdědily Dlouhou Lhotu její dcery: Anýžka, Magdalena–Markéta a Eva-Kateřina a ty ji ještě téhož roku prodali Salomoně Veronice z Račína, která stala se manželkou jejich bratra Kašpara Maxmiliána, který byl v letech 1668-1671 místosudím a místokomorníkem v království Českém. Skrze jeho manželku přišlo u této větve jméno Humprecht v oblibu. Syn jejich Jan vstoupil do řádu Fhestinův – Kajetánů roku 1670. Tento Kašpar Maxmilián z Bechyně byl snad posledním pánem z rodu tohoto na Dlouhé Lhotě, alespoň se zdá tomu poukazovati nápis jeho poslední na náhrobním kamenu jímž přikryta jest hrobka v lodi chrámové.

Statek a panství pak připadlo na jeho syny, kteří pro dluhy tento prodali Rudolfu z Colloredu za 108 000 zlatých. Statek byl dál pronajímán pánům Mladotovi, Stránskému, Havlíkovi a dále zde působili pan O. Heyn, správce pan Libý, pan Mára a před druhou světovou válkou koupila zdejší zámek, polnosti a lesy paní Marie Eiflerová.

Statek byl po válce zkonfiskován, pole rozparcelovány a lesy zestátněny.


Kostelík v Dlouhé Lhotě

Výpis z kroniky
Kostel založen ke cti a chvále Boží sv.Jana – Evangelisty ( sv.Jan ve vařícím oleji) pochází ze 14.století. Původní jeho sloh byl gotický, čehož důkazem jest zazděná konsola v levém koutě za oltářem, vchod ze zákristie do kostela a na jižní straně odkrytý vchod a okno.
Původní jsou pouze zdi hlavně presbytáře. Ostatní bylo v různých dobách přestavováno a přistavováno. Jest velmi pravděpodobné, že ve válce třicetileté vyhořel.

Starobylý oltář v kostele
Nynější hlavní oltář, nevzhledné to prkenné přepažení – pomalované – pochází z konce XVIII. století. Postranní vyřezávaný oltář skládací s Bohorodičkou uprostřed a sv.Janem křtitelem po stranách býval dříve oltářem hlavním, ale když sešel byl odstraněn za nynější hlavní prkenný oltář. Teprve péčí pana kaplana V.Bosáčka došel opravy a postaven byl na nynější místo. Památný tento oltář pochází ze XIV. věku a dal jej zbudovat na svůj náklad rod Bechyňů.

Náhrobní kameny v kostele, uprostřed před oltářem
Letha 1673. Dne 27. yuni usnul jest v pánu urozený a statečný rytírz Caspar Maxmilian Bechinie z Lažan na Dlouhé Lhotě a Bittizu. J.M.c.k. slavného soudu dvorského a komorního soudczi a místokomorník w králoství Českém. Majíce wěku svého 42 létha očzekává radostného z mrtvých vstání.
I po první straně jest špatně čitelný náhrobek rodu Bechyňů z Lažan, taktéž s rodovým erbem – helmou s dvěma rohy a v dolní čtvrti tři kapři.

Zvony na věži
Původně byly tři. Největší a nejcennější zůstal dodnes. Pochází z roku 1493. Na něm napsáno jest: ANNO DOMINO mylezymo CCCC – XC tercio
Dva menší byly zabaveny v první světové válce. Za první republiky pořízeny byly nové a ty v druhé světové válce znovu zabrány byly.